SKŘIVAN Aleš jr., DRÁBEK Jakub
(Vysoká škola ekonomická v Praze)
Bruselská dohoda (1931) jako kontroverzní pokus řešit problémy světové výroby a obchodu s cukrem
Brussels Agreement (1931) as Controversial Attempt to Solve Problems of World Production and Trade in Sugar
At the turn of the 1920s and 1930s, international efforts intensified to find a common approach to resolving problems related to the current state of world production and trade in sugar.
In 1931, a committee was formed at the initiative of American lawyer Thomas Chadbourne, whose work resulted in signing of a new international sugar agreement by a number of major world
producers. However, the new agreement did not become an effective solution to the problems of sugar production and export in the signatory countries. This failure was more or less influenced
by several factors. In the first place, the signatory countries clearly underestimated the real potential for increasing sugar production in non-signatory countries. The agreement
also did not provide effective tools for influencing price developments in the following years and did not stimulate effective cooperation in the field of customs policy. Moreover,
general economic trends naturally played an important role during the Great Depression, leading particularly to a stagnation or a fall in sugar consumption.
Na přelomu 20. a 30. let 20. století zesílily mezinárodní snahy o nalezení společného postupu při řešení problémů souvisejících s aktuálním stavem světové výroby a obchodu s cukrem.
V roce 1931 byl z podnětu amerického právníka Thomas Chadbournea vytvořen výbor, jehož činnost vyústila v podpis nové mezinárodní dohody o cukru řadou významných světových producentů.
Nová dohoda se však nestala účinným řešením problémů cukerní výroby a exportu v signatářských zemích. Tento neúspěch byl v menší či větší míře ovlivněn několika faktory. V prvé řadě signatářské
země zjevně podcenily reálné možnosti zvýšení produkce cukru v nesignatářských zemích. Za určitý nedostatek může být považována i skutečnost, že dohoda nestanovila účinné nástroje
k ovlivňování cenového vývoje v dalších letech a prakticky se nepokusila o stimulace nějaké efektivní spolupráce v oblasti celní politiky. Důležitou roli přirozeně sehrály také obecné
trendy v době velké hospodářské krize vedoucí například ke stagnaci nebo poklesu spotřeby cukru.
Klíčová slova:Bruselská dohoda, cukr, výroba, obchod s cukrem.