DRÁBEK Jakub, BRHELOVÁ Jana
(Vysoká škola ekonomická v Praze)
„Bílé zlato“ a prosperita meziválečného Československa
“White gold” and Economic Prosperity of Interwar Czechoslovakia
Sugar industry became one of the key sectors in the Czech lands during the second half of 19th century. After the emergence of Czechoslovakia
in 1918, production and export of sugar were more important than in the previous years. Sugar as one of the major export items became “white gold”,
which should have ensured the post-war reconstruction and stabilization of the Czechoslovak economy and should have contributed to the economic
development. Czechoslovak government provided long-term support of sugar export. Due to the favourable situation on the world markets, sugar
was indeed “white gold” helping to ensure the stability and stimulating the development of the agricultural sector. However, this applied
only in the first half of the 1920s. The profitability of sugar trade did not last long. In 1926 it became clear that the government misjudged
the situation on sugar market. There was a fall in sugar prices on world markets and Czechoslovakia was not able to maintain its competitiveness.
On the contrary, excessive focus on production and export of sugar contributed to serious economic problems and crisis in agricultural sector.
The Czechoslovak government attempted to solve the situation, however, its interventions were not successful. The problems arising from
negative development in sugar industry and agricultural sector were not overcome until the end of the 1920s. The situation worsened after
the outbreak of the Great Depression and in the late 1930s when sugar industry and agriculture were adversely affected by the Nazi occupation
of Czechoslovak boarder areas.
Cukrovarnictví se stalo během druhé poloviny 19. století jedním z nejvýznamnějších výrobních odvětví na území českých zemí. Po skončení první
světové války a vzniku Československa výroba a především export cukru dále nabyl na důležitosti. Cukr se jako jedna z hlavních exportních položek
stal „bílým zlatem“, jež mělo napomoci k poválečné obnově a stabilizaci československé ekonomiky a následnému hospodářskému rozvoji. Československá
vláda se dlouhodobě soustředila na podporu exportu a díky příznivé situaci na světových trzích byl po celou první poloviny dvacátých let cukr
opravdu „bílým zlatem“ pomáhajícím zajistit stabilitu ekonomiky a stimulujícím rozvoj zemědělského sektoru. Výnosnost tohoto obchodu však netrvala
dlouho; již v roce 1926 se ukázalo, že vláda špatně odhadla situaci na trhu s cukrem. Po propadu cen cukru na světových trzích si Československo
nedokázalo udržet svou konkurenceschopnost a přílišná orientace na výrobu a export cukru naopak značně přispěla v rozpoutání závažných ekonomických
problémů a vzniku krize v agrárním sektoru. Negativní vývoj se československá vláda pokoušela intenzivně řešit, intervence však nebyly úspěšné
a problémy v obou odvětvích se do konce dvacátých let nepodařilo vyřešit. Situace se dále zhoršila po vypuknutí Velké hospodářské krize a v druhé
polovině třicátých let bylo cukrovarnictví i zemědělství silně zasaženo v důsledku nacistické okupace pohraničních oblastí.