LOUČKA Radko
(Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i., Praha Uhříněves)
Vliv chemického aditiva na kvalitu silážovaných řízků The Effect of Chemical Additive on the Quality of Sugar Beet Pulp Silage
The goal of the fermentation experiment with preservation of sugar beet pulp was to ascertain what dose of chemical preservative
is necessary to treat sugar beet pulp so that the ensilage produced with it is high-quality and stable. A chemical preservative
(containing sodium benzoate and sodium propionate) group 2 quality seal of the German assessment system (DLG) was used for
the application; this preservative improves the aerobic stability of ensilages. The preservative was applied in doses
of 1, 3 and 6 l/t ensilage.
In ensilages without the preservative, as compared to the ensilages with the preservative, the fermentation had more
of alcoholic character and took place with higher proteolysis (P >= 0.05). The differences in the results of the fermentation
process among ensilages with different preservative doses were insignificant (P <= 0.05). So a dose of 1 l/t can already be
recommended, from economic perspective. In the experiment with preservation of cooled pulps ensilaged with three-day delay
(left on a heap for three days), the best results were achieved using the chemical preservative in the highest dose tested,
6 l/t. In practice, it must be considered whether the differences in the results of the fermentation process are economically
favourable to such a degree that this high dose of additive is used.
Cílem fermentačního pokusu s konzervací řízků z cukrové řepy bylo zjistit, jakou dávkou chemického konzervantu je třeba ošetřit
cukrovarské řízky, aby byla siláž z nich vyrobená kvalitní a stabilní. Pro aplikaci byl použit chemický konzervant (obsahující
benzoát sodný a propionát sodný), který má v německém hodnotícím systému DLG pečeť kvality skupiny 2, tedy zlepšující aerobní
stabilitu siláží. Konzervant byl aplikován v dávkách 1, 3 a 6 l/t siláže.
U siláží bez konzervantu ve srovnání se silážemi s konzervantem mělo kvašení více alkoholický charakter a proběhlo s vyšší
proteolýzou (P <= 0,05). Rozdíly ve výsledcích fermentačního procesu mezi silážemi s různou dávkou konzervantu byly nevýznamné
(P >= 0,05). Z ekonomického hlediska lze tedy doporučit již dávku 1 l/t. V pokusu s konzervací řízků vychladlých, silážovaných
s třídenním zpožděním (ponechané tři dny na hromadě) byly nejlepší výsledky získány s využitím chemického konzervantu v nejvyšší
testované dávce 6 l/t. Z praktického hlediska je nutné zvážit, zda rozdíly ve výsledcích fermentačního procesu jsou natolik
ekonomicky výhodné, aby byla takto vysoká dávka aditiva v praxi používána.