Na valné hromadě v Brasově (Rumunsko) 27. až 28. května 2010 se sešli zástupci osmnácti členských zemí CIBE (Mezinárodní konfederace evropských pěstitelů řepy), aby se vyjádřili ke své práci týkající se ekologické udržitelnosti evropského řepařství a diskutovali o Společné organizaci trhu s cukrem (SOTC) jako součásti současné i budoucí Společné zemědělské politiky EU (CAP).

Hlavními cíli a úkoly SOTC v budoucnu podle CIBE zůstává:
- zajistit rozumnou životní úroveň pěstitelů,
- udržet solidní a dobře fungující systém dodávek cukru,
- zachovat v Evropě vlastní výrobní kapacity pro produkci cukru,
- stabilizovat trh s cukrem proti nebezpečí vysoké nestálosti trhu.

V rámci přípravy na budoucnost a dosažení těchto cílů je třeba zvážit následující:

Pěstování cukrovky je modelem ekologické udržitelnosti

Prezident CIBE, Jos van Campen v reakci na nově publikovanou brožurku o ekologické udržitelnosti od CIBE-CEFS řekl, že „pěstování cukrovky v Evropě může být bráno jako vzor ekologické udržitelnosti“. Uvedená publikace poukazuje na trvalé zlepšování efektivity pěstování cukrovky v posledních deseti letech (růst výnosu v kombinaci se sníženými nároky na vstupy). To společně se zlepšením produktivity průmyslu zajistilo evropským zpracovatelům a konzumentům pravidelné dodávky vysoce kvalitního a udržitelného produktu za rozumnou cenu, stejně jako dodávky biopaliv, jako jsou např. bioetanol nebo bioplyn.

Evropský trh s cukrem potřebuje konzistentní pravidla pro evropský obchod

Nová SOTC, realizovaná v roce 2006, přiblížila tržní cenu cukru světové a dalším domácím tržním cenám a konkurenceschopnost evropského řepařství se tak v porovnání s jinými po hluboké restrukturalizaci produkce cukrovky v Evropě výrazně zlepšila. SOTC za to vděčí procesu rozšiřování EU, opatření „Vše kromě zbraní“ v obchodu s nejméně rozvinutými státy (LDC), ekonomickým partnerským dohodám se státy ACP a závazkům Světové obchodní organizaci.
CIBE zdůraznila fakt, že EU produkuje 80 % své spotřeby cukru a importuje tedy 20 %, a to především z rozvojových zemí. Je tak dnes jedním z největších dovozců cukru. Dováží více než jiné rozvinuté země, například USA, které produkují 85 % své spotřeby. Proto a také kvůli kolísání výnosů, které je důsledkem klimatických změn, CIBE považuje export za zásadní záležitost a je třeba si jej udržet i do budoucna.
Bilaterální dohody o volném obchodu navíc vedou k poskytnutí širšího bezcelního přístupu třetím zemím na evropský trh, což není v souladu s cílem udržitelnosti evropského řepného sektoru ani se zvýhodněními udělenými státům ACP a LDC. Takové dohody o volném obchodu soustavně podkopávají restrukturalizaci evropského řepařského sektoru a vystavují ho nebezpečí (tzn. jeho produkční kapacity a konkurenceschopnost). Prezident Jos van Campen vyjádřil jednoznačný nesouhlas s posledními dohodami o volném obchodu uzavřenými se zeměmi Latinské Ameriky.
Členové CIBE navíc zdůraznili, že nedává smysl, aby EU poskytovala přístup na trh zemím závislým na dovozu cukru, protože to v těchto zemích spouští SWAP mechanismus (např. dovoz cukru ze světového trhu – hlavně z Brazílie – pro vlastní spotřebu, zatímco domácí cukr je současně vyvážen), což vede k ekologickým nešvarům (transport a emise oxidu uhličitého).
Prezident Jos van Campen trval na tom, že „je odpovědností Evropské komise být v krátkodobém i dlouhodobém hledisku konzistentní ve svých cílech týkajících se evropského sektoru cukrovky a bilaterálních i multilaterálních dohod, které vyjednává a uskutečňuje“.

Kontrola nabídky cukru v EU: nástroj ke stabilizaci trhu

CIBE zopakovala, že zrušením exportních náhrad od roku 2008 již neexistují žádné přímé náklady, které by souvisely se správou evropského trhu s cukrem. Prezident Jos van Campen navíc uvedl, že „sektor cukru pozitivně přispívá do společného rozpočtu EU a jeho zdrojů platbou z produkce cukru, která nemá v zemědělském sektoru obdoby a je proto neopodstatněná“.
Co se týče nástrojů řízení SOTC, prezident Jos van Campen zdůrazil, že „EU vždy spravovala trh cukru s pomocí regulace nabídky, aby zajistila stabilitu a garantovala dodávku“. Ukázalo se, že národní kvóty na cukr a izoglukózu, jejichž celková úroveň je nyní pod hladinou evropské spotřeby cukru, dodnes fungují jako efektivní nástroje pro zajištění bezpečnosti dodávky a pro ochranu před jejími výkyvy a také před extrémní nestabilitou světového trhu s cukrem. CIBE zdůraznila, že stabilita evropského trhu s cukrem musí v budoucnu zůstat klíčovou prioritou, aby se předešlo zhoubným, zbytečným a drahým krizím.

Pěstitelé cukrovky a systém dodávek: smluvní model by měl být posílen

Členové CIBE také diskutovali o řetězci dodávek a shodli se, že smluvní model v řepařském sektoru by měl být v budoucnu posílen. Důležitou otázkou dnes je nepoměr mezi roztříštěností pěstitelů cukrovky na jedné straně a vysokou koncentrací průmyslu na straně druhé. Tato nerovnováha zvyšuje naléhavost potřeby silného smluvního systému mezi pěstiteli a zpracovateli.
CIBE poukázala na to, že se současný smluvní model SOTC, společně s minimální cenou cukrovky a interprofesními dohodami, vypořádává se specifiky dodávek řepy, roztříštěností řepařů a nerovnováhou mezi pěstiteli a vysoce koncentrovanými výrobci cukru v EU. Evropským pěstitelům poskytuje záchrannou síť a systém, v rámci kterého mohou být vyplaceni, uplatnit svou vyrovnávací sílu, nakládat s rozdělením přidané hodnoty a reagovat na vývoj trhu, ale být při tom zároveň chráněni před jeho extrémními výkyvy.
Nakonec CIBE konstatovala záměr hrát roli klíčového investora v dalších diskuzích v rámci jednotné společné organizace trhu po roce 2013 a v budoucnu SOTC po roce 2015.

31. 5. 2010

CIBE